Proč věřím???

Odpoledne se mě zeptaly kamarádky proč věřím, nějak na to přišla řeč. A já jsem vůbec nevěděla co říct. Předtím jsem si četla nějaký dobrý článek na signálech a napadlo měě že to bych např.  mohla říct až se mě na to někdo bude ptát. No a když se to stalo, tak jsem v hlavě měla prázdno, prostě nic. A to je špatně mela bych vědět proč věřím, je to zásadní otázka, neboli důležitá část života (vlastně ta nejdůležitější), a měla bych nebo se aspon pokoušet vysvetlit nevěřícím proč věřím atd.

A teď když čekám na vlak mě napadá pár věcí. Např.

• Protože mi to dává naději žít, mám důvod  žítživot dobře, naplno, s nějakým´úmyslem, cílem a nejen si "užívat" života.
• Protože mě má Pán Ježíš rád. Když to vím, že mě miluje, tak přece Mu to nebudu oplácet tím, že nebudu věřit.
• Proože bych jednou možná chtěla být v nebi.
• Protože  chci žít  v lásce. S láskou, hned je na světě o trochu radostněji.
• Možná proto, že jsem se už s Bohem setkala a zažila jsem dotyk Boha...

Jenže tohle všechno a ještě pár věcí proč věřím, ale teď si na ně nemůžu vzpomenout, bychasi vůbec nedokázala říct kamarádkám ani nikomu nevěčícímu... Nemám na to odvahu... :-(

No ale touhle situaci jsem si uvědomila, že je někdypotřeba se zeptat, zastavit, jak je to vlastně s tím mým životem, v co věřím jaké jsou moje hodnoty atd.

No a nevím jestli tady všechno je správně, ale určitě ne,jsem přece jenom člověk...