Jak jsem se zamilovala :)

2. 8. 2016 22:55
Rubrika: zážitky | Štítky: krakov2016

Jasně, že jsem si nenechala ujít jet tu možnost do Krakowa na Světové setkání mládeže :). A čekala jsem toho mnoho po zkušenosti s Madridem, ale kupodivu to bylo úplně jinak a tak, že jsem se absolutně zamilovala do Polska, jejich skvělých občanů, do těchto setkání, které tě vždycky povzbudí tak ve víře, že máš pocit, že létáš a lepší život nemůže být a z toho se pak žije ty obyčejné všední dny, kdy to vypadá naopak.

Začneme zahajovací studentskou mši. Původně se mi nikam nechtělo, znáte to, víte, že to bude dobrá akce, ale nejradši byste zůstali doma, protože jste moc pohodlní, nic se vám nechce apod. Tak přesně tak jsem se cítila. Ale na mši jsem si mohla zazpívat s moji milovanou AG scholou, Hrdlička ml krásné kázání a znáte mše a Ducha svatého a podobné borce jako Ježíše a Otce, hned jsem dostala o 100 % lepší náladu a najednou jsem dostala takovou tu hyperaktivní radostnou náladu.

V buse už tu byly zase otázky, jaké to bude v rodinách, domluvím se s nimi a užiju si to tak jak Madrid, ebudu zklamaná? Vydržím to všechno psychicky i fyzicky? Jakmile jsme viděli tamější vlaky a danou vesnici, tak jsme si dělali srandu, co je to za díru, a že tohle doma máme taky takové díry. No a jakmile po chvíli, kdy jsme byli jediný autobus ve vesnici a nic se nedělo, tak jsme se snažili domluvit přes telegon a nakonec jsme s jejich pomocí dojeli do hlavní farnosti Jasiony před jejich kostel a tam už stála kupa lidí s transparenty a zpěvem na rtech. Upřímně, celkem mě to dojalo, jako čekala jsem, že na nás budou čekat, ale JAK! :). No a to byl teprve začátek.

Teď přemýšlím, jestli vám to mám rozepsat, jak jsem si pro sebe psala deník, ale to by asi nikdo takové dlouhé kecy nikdo nechtěl číst, tak to shrnu (ale nebojte se i tak to bude dlouhé :D :D).

Předprogram byl úžasný, co nás dostalo hned, byla pohostinnost Poláků, která tu už na signálech byla vychvalována a já se přidám, protože to bylo neuvěřitelé a kolikrát jsme nevěřili vlastním očím :). Jejich jídlo a plné stoly i během svačiny je na samostatný článek :D. Ale myslím, že bude stačit ukázka z jednoho oběda u naši superhostitelské rodiny.

Ale nezaujalo mě jenom jídlo (což už samo o sobě něco znamená, protože většinou vidím jenom jídlo :D) ale i obětavost jejich. Vzali si kvůli nám dovolenou a věnovali se nám, co mohli. Nechali nám celé jejich patro s jejich postelemi, pokoji, koupelnou a šli dolů k jejich taťkovi/dědečkovi). Byli nám k dispozici po celou dobu, stačilo se zmínit a přinesli vám desetinásobně více. Dělali jsme si srandu, že kdybychom chtěli na měsíc, tak by nás tam klidně vozili každý den a mám takový pocit, že Poláci toho byli schopni. Poláci mají krásné, uklizené, většinou si většinu domu upravují sami rukama a celkově se mi zdá, že to mají v hlavě v pořádku a srovnané a jde to poznat na jejich domech i dětech :). Ne, že by byli dokonalí, ale jsou fakt barzo fajní. 

Program měli pro nás nachystaný pěkný a všechno tip-top zorganizované. Vzali nás do jednoho zámku, kde byla i kaple, kde se narodil sv. Hyacint (teda, jak vysvětlovali, ne že by se sv. Hyacint narodil v kapli, ale protože se v té místnosti narodil, udělali z ní kapli :D). Pak jsme navštívili sanotarium a máchali si ruce i nohy v ledové vodě. Pak jsme zase jindy jeli s rodinou na Goru sv. Anny a v klidu si ju prošli, dozvěděli se něco o ní, třeba že v roce 1983 tam byl papež JP II. a naše "máma" i "táta" tam byli, i když v té době se ještě neznali :). Vzali nás na bobovou hru, kterou jsme si 5x projeli a ukázali nám veliký amfiteátr, kde jsem si i zazpívala. Zkrátka cítila jsem se jak nějaká princezna, kterou všichni obletují :) a moc jsem si to užívala. Jednou jsme strávili celé odpoledne v bazéně a s rodinou + další asi 2 rodiny ještě s dalšími našimi českými sourozenci a kamarády, takže se z toho strhla obrovská vodní bitva a následující bitva o popcorn :D. Bylo to skvělé, měla jsem takový ten pocit pospolitosti, takové to, jakože jste všichni pohromadě a prostě jenom tím, že jste spolu, tak si to užíváte. Líbí se mi, jak Poláci se snaží vycházet se svými sousedy a navštěvují se a asi i v praxi plní heslo předprogramu (teda aspoň to bylo na narámcích, co jsme dostali): "Meeting is the most important."

Také večery s celou farností byly nádherné. Samozřejmě nechybělo jídlo, ale též Belgijka, tanec, po kterém vás zaručeně bolely svaly na nohou i na břichu, protože to bylo opravdu vtipné, obzvláště poprvé. Taky se mi líbí, že jsme se trochu sjednotili jako děkanát a poznali jsme našeho nejmilejšího o. Jiřího z jiné stránky, třeba tančícího makarénu. Jejich kněží byli též super abylo vidět, že jim záleží na tom, abychom se tam cítili co nejpříjemněji. Mše polské byly zajímavé a krásné, akorát občas jsem si nedovedla zvyknout na takové ty tradiční kostelní písničky a uctívání relikvií apod. Zase na druhou stranu jde vidět, že to mají tu víru opravdu v sobě a že ju žijí naplno a předávají dál, třeba tím, že jsou schopni se obětovat pro své sousedy, Čechy.

Byls to taková dovolená akorát s celým děkanátem a novou farností, která byla tvořena spoustu úžasnými lidmi. A ani ne za týden mi přirostli tak k srdci, že mi v Krakově chyběli ještě asi dva dny, než jsem si zvykla na novou rodinu. Předprogram byl hodně o poznávání Polska a Poláků, ne že by se duchovní progrma zanedbával, ale jelikož byl polsko-česky, tak pro mě neměl takový osvěžující účinek jak třeba český program v Krakově.

Ale měli jsme i jeden den mezinárodní. To jsme šli na pouť na Horu sv. Anny. Pouť byla pro mě zezáčátk těžká a pak jsem se rozešla, tak to bylo v pohodě, ale stálo to za to to vyšlapat ten kopec, protože už z dálky jsme slyšeli jásot a pokřiky a staré dobré známé davy z Madridu jsem viděla a vzpomínala na staré dobré fronty :D. Ne bylo to vážně pěkné, moc se mi líbila mezinárodní mše. Při Abba Otče a hymně Krakowské + Jesus Christ, You are my life, jsem měla husinu po celém těle. Bylo tam už hodně lidí, ale ne zas tolik, abychom se navzájem neviděli a neslyšeli, takže mě to naprosto vyhovovalo a moc jsem si to užila. Pak jsme šli na oběd zpátky, odkud jsme vyšli a odtud do Opole, kde jsme šli velikým průvodem až na určité větší místo a zase jsem se po mistrovství světa v hokeji začala cítit jako Čech a byla hrdá na naši vlajku a na Česko. Bylo to skvělý mezinárodní guláš a myslím, že to nadchlo všechny. ýNa pláni byl skvělý koncert, jenže jelikoý jsme byli mírně indisponováni (čti: mrtvý až na kost), tak jsme jenom leželi a odpočívali a jedině má kmotra se bavila s malawským a biskupem a všude poskakovala. Ke konci už jsem trochu obživla, nacucala do sebe atmosféru a začla si to užívat. Na tomto dni byly nejskvělejší asi tři věci. To že jsem potkala spoustu známých a kamarádů z Česka, úžasná pařba na konci setkání a adorace, kdy jsem si najednou všimla, že všichni poklekají a v první chvíli než mi došlo, že se průvodem nese eucharistie v monstranci, mi blesklo hlavou, kdo významný to tam musí jít, když všichni postupně poklekají, jak jde... To bylo pro mě velmi silné a uvědomila jsem si, proč jsme tu vlastně všichni jeli, teda spíš kvůli KOMU...

V neděli nás naštěstí rodina nechala odpočívat a trochu jsme zrelaxovali, šli na mši, z většiny českou, tak to bylo moc krásné gesto od nich, že nás nechali si udělat českou mši a všechny rodiny na ní přišly. A potom bylo rozloučení. To jsem byla naměko, protože jsme si všichni navzájem děkovali a bylo prostě poznat, že toto SDM je Boží dílo, jak nám řekl o. Petr Bulvas a bylo v Jeho rukách. Dostali jsme od Jasionáku spoustu dárečků, povětšinnou ručně vyrobených a bylo mi vážně líto, že odcházíme. Z nostalgické nálady mě nevytrhl ani ohromující koncert, kdy tam byli dva vážně super-mega-kruto--přísní muzikanti, ale měli takový písničkářký styl, tak jsem měla stále nostalgickou náladu jak u táboráku, každopádně to bylo skvělé a už jenom to, že hráli Nohavicu polsky, mě rozsekalo. Pak tam byli ještě další muzikanti, ti byli zase veselejší a hráli na různě po domácku vyrobené nástroje a parándě to tam rozjeli, takže třeba můj bratr hrál na flašku, naše polská šostra Kasia na smeták apod. Bylo to moc krásná třešnička na dortu a jsem vděčná za všechno, co pro nás nachystali a jak se o nás starali :).

 A tak se stalo, že jsem se zamilovala do Polska a jak předtím mi bylo Polsko fuk a kromě toho, že to byl soused mě nezajímali, tak teď nevím, co bych pro ně udělala, ale minimálně chci jim vždy na Vánoce posílat pohled, nejlépe do moji smrti :D.

A takhle vypadal náš předprogram v Jasioně, v opolské diecézi.

Zobrazeno 1531×

Komentáře

ZelenýBanán

Woooow.... :))) Pěkné, pěkné... ale tato věta: i a jedině má kmotra se bavila s malawským a biskupem a všude poskakovala.... myslím, že z tebe bude sekaná!

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková